Dlouhověké tisy
CHARAKTERISTIKA (POPIS A PŮVOD)
Tisy jsou dlouhověké, stálezelené jehličnaté stromy či keře z čeledi tisovitých, původem Evropy (jihozápadní Asie a severní Afriky). Rostou velice pomalu a přes to, že se jedná o jehličnany, jsou tisy rostliny dvoudomé a neprodukují šišky. Místo toho samičí rostliny produkují červené atraktivní plody připomínající bobule. Je však třeba mít na paměti, že až na červené obaly semen, je celá rostlina jedovatá – a to od jehličí, přes kůru až po semena! Jedovatý je nejvíce pro koně a dobytek, který mnohdy zemře ještě dříve, než stačí své hodování dokončit. Letité stromy mohou dorůstat výšky 17 – 20 m a u některých stromů rostoucích v Anglii se odhaduje stáří až na neuvěřitelných 5 000 let (Fortingall, Skotsko). V našich podmínkách rostou tisy o něco rychleji, proto může být datování některých starých stromů na našem území poněkud nepřesné.
Mezi jehličnany je tis tak trochu popelkou, a to zřejmě hlavně kvůli své „pověstné“ jedovatosti a pomalejšímu růstu. Na našem území se s ním ve volné přírodě setkáme poměrně vzácně, ale v parcích i městských aglomeracích se s ním můžeme setkat ( především Taxus media), protože je to zajímavý solitér nebo stálezelený živý plot.
PĚSTOVÁNÍ (NÁROKY A MNOŽENÍ)
Nejlépe prospívá v rovnoměrně vlhkých, úrodných, písčitých, dobře propustných půdách na slunných až polostinných stanovištích, ale dobře snáší i úplné zastínění. Velmi dobře snáší řez a proto je vhodný do živých plotů a „zelených stěn“.
Lze jej střihem modelovat i do velmi složitých forem a různých figur. P řezu totiž vytváří nové výhonky i na starém dřevě nebo přímo na kmeni.
Tis množíme jak ze semen, tak i řízkováním. Ze semen množíme T. baccata a T. cuspidata. Takto vypěstujeme vzrůstné jedince s průběžným kmenem. Plody dozrávají v srpnu až říjnu, sklízíme je jakmile začnou červenat. Nejčastěji množíme řízkováním od srpna do listopadu. Ze vzrůstných kultivarů bereme jen řízky z vrcholkových větví a u širokorostoucích a zakrslých tvarů také z větví postranních. Dceřiná rostlina si totiž poměrně dlouho zachovává typ růstu, který měla původní větvička.
Při vysazování živého plotu se doporučuje cca 3-4 rostliny na 1 metr plotu (liniově). V případě sázení do trojsponu 5-6 sazenic. Pokud chcete tis tvarovat (kvádr, koule), je třeba vybrat adekvátní kultivar, na kouli spíš rozložitý, na kvádr kultivary sloupovité. Je možné za tímto účelem rostliny také sesazovat dohromady.
ESTETIKA (UPLATNĚNÍ V ZAHRADĚ)
Vzhledem k tomu, že je tis stínomilný, hodí se i jako podrost pod vyšší stromy, je vhodný i pro zakládání skupin nebo může dobře posloužit v aglomeracích jako kulisa proti prachu. Jak už je uvedeno výše, jsou odolné vůči řezu a to i dost zásadnímu – vlastně jako jedny z mála jehličnanů. Uplatní se tedy v blízkosti architektonických děl a staveb jako živé ploty, stěny, různé barokní tvary a figury – v tomto ohledu jsou v historických parcích prakticky nepostradatelné. Uplatní se také jako kontrastní pozadí za jiné světlezelené dřeviny nebo jasně kvetoucí rostliny (žluté, bílé, růžové nebo červené), popřípadě blízkosti prvků jako jsou sochy, schody, odpočívadla a podobně. Starší vzrostlé exempláře T. baccata jsou vhodné jako výrazné solitéry. Zakrslé kultivary jsou vhodné do skalek, nádob či teras. Kultivary s žlutavým jehličím můžeme použít pro oživení tmavších partií zahrady.
Co jste možná nevěděli…
Tis je strom významný v mnoha kulturách a náboženstvích napříč staletími – od starověkého Egypta, přes Kelty až po křesťanství. Některá náboženství jej uctívají jako strom smrti ( s ohledem na jeho toxicitu), jiná zas jako strom života ( kvůli jeho dlouhověkosti). Jed z tisu se používal například k potření hrotů šípů a jeho dřevo – mimochodem jedno z nejvzácnějších a nejkrásnějších dřev severní polokoule, je velice husté, vzhledem k pomalému růstu a má tmavý střed, je nejtvrdším z našich jehličnanů a vzhledem k toxicitě je lépe odolné proti škůdcům – toto dřevo se hojně využívalo k výrobě luků a kuší, které se třeba do Anglie dovážely z celé Evropy. Ostatně luk, který se našel u mumie Ötziho byl vyroben také z tisu. Bohužel tato obliba se stala populaci tisů zřejmě osudnou. Jeho export v 15. století pro nedostatek suroviny končí a nadále se používá jako vzácné dřevo pro intarzie nábytku.
Tis byl také jedním z pěti magických stromů Irska a irští králové nosili brož z jeho dřeva ve tvaru kruhu, která jim měla připomínat otáčení kola života nevyhnutelnost smrti.
Irská legenda o Deirdře (Deirdre of Sorrows) vypráví příběh o zakázané lásce krásné Deirdry a udatného Naoise. Ten byl později zabit a Deirdre volila raději dobrovolnou smrt než život mezi jeho vrahy. Podle pověsti z hrobů obou milenců vyrostly tisy, jejich větve se propletly a oni tak mohou navěky splynout v milostném objetí.
Tisu se obecně přisuzovala též kouzelná moc a vyráběly se z něj třeba kouzelnické hůlky, v řecké mytologii je tis zasvěcen bohyni Hekaté, která je patronkou cest, porodů, noci, podsvětí, tajemných sil a jsou s ním spojována i další božstva napříč náboženstvími jako třeba Aštar, Artemis, Odin a další.
V Británii nalezneme velmi prastaré tisy často na hřbitovech, respektive v blízkosti kostelů. S největší pravděpodobností zde však byly tisy dříve než stavby samotné, protože křesťané zhusta stavěli své svatostánky v místě pohanských posvátných míst, která tisy často obklopovaly.
KULTIVARY v naší nabídce
Taxus baccata 'Ceschutensis'
Taxus baccata 'Corona'
Taxus baccata 'Fastigiata Aurea'
Taxus baccata 'Fastigiata Robusta'
Taxus baccata 'Overeynderi'
Taxus baccata 'Repandens'
Taxus baccata 'Semperaurea'
Taxus baccata 'Summergold'
Taxus cuspidata
Taxus media 'Groenland'
Taxus media 'Pyramidalis Ward'
Taxus media 'Rustique'